Paní Vlasta Smoláková, ředitelka Českého centra v Moskvě nám nabídla, abychom do Moskvy přijeli o den dřív, než původně Stanislav Alexandrovič plánoval, a využili apartmán, který má České centrum k dispozici. Znamenalo to pro nás jediné... opět se vypravit na nádraží, s cílem pokusit se vyměnit lístky, které jsme už zakoupili.
Dvě Rusalky, zocelené drsným západočeským klimatem a ranním sportováním v krutých ruských přírodních podmínkách.........(významná pauza, abyste si ten heroický výjev dokázali představit).............se vydaly vstříc KK (kyselý ksicht, více viz rusalkyuralky.blogspot.com – příspěvek „Jak jsem zapadla“), kterými se to na ruských nádražích jen hemží.
Maskovaná Baba Jaga (průvodčí v autobuse č. 43) a dvě volná místa k sezení v době dopravní špičky nás nevyvedly z míry, a my s naprostou jistotou vystoupily na zastávce Moskovskij vokzal, která ale ve jménu ruské logiky nese název Náměstí Revoluce.
První překážkou byla tabule odjezdů a příjezdů – Bermudský trojúhelník hadr. Srdce nám radostí poskočilo, když jsme v závratném množství tras našly „Moskvu“ v ideálním čase. Akorát smůla... tento vlak-ideál jede v opačném směru... Jak je vidět, na MUNI nestudují žádní blbci. Zatímco rodačka z Chebu strategicky zapisovala složité hieroglyfy týkající se vlaku 61F Burevestnik (Gorkij-Moskva, 3.11., 6.05-11.56), reprezentantka českého pivovarnictví zapojila svou superschopnost a rentgenovým zrakem lustrovala báby za přepážkou (oddělenou neprůstřelným sklem). Vítězkou konkurzu „Vyměň lístky a nedržkuj“ se stala soutěžící č. přepážky 16. Přízeň poroty si získala sympatickou délkou fronty s mírami 0-0-0. Pokud si laskavý čtenář myslí, že jsme za 5 minut vítězně probíhaly cílem i my, šeredně se mýlí.
Pečlivě naplánovaná akce přinesla své ovoce. Šestáctka se nás sice pokusila odradit nefungujícím mikrofonem, netušila však, že budeme bojovat neverbální zbraní. Tato minuta slávy patřila našemu geniálnímu zápisu (viz foto). Vítězka soutěže vyhrála opravdu zaslouženě. Bez zbytečných ksichtů měnila lístky, nekomentovala nerusky znějící příjmení, nevyžadovala pasy, půjčovala propisku a akceptovala padělané podpisy (Koldová+Kubíčková Plagiát s.r.o.) Naše pocity dobyvatelek umocňovala nenápadně se tvořící fronta za námi. Nedbajíce všetečných dotazů Děda Vševěda („Nemají tam náhodou přestávku na oběd?“) a bezzubých proseb Kouzelné babičky („Mně jede za 15 minut elektríčka do Kazaně!“), jsme nemilosrdně držely pozice.
Když jsme po hodině vycházely z nádražní haly, byly jsme na sebe náležitě pyšné. V povznesené náladě jsme se rozhodly pro sledování západu slunce na... druhé straně města, než slunce zapadalo, ale to nám úsměv ze rtů nesebralo. Aby byl náš plán úplný, novinu o změně programu jsme se Stanislavu Alexandroviči rozhodly sdělit, až v příhodném okamžiku, který nastane na večerním Setkání u piva.
....................................................................................................
Čekaly jsme všechno jen ne útok z vlastních řad. S gracií diplomata Zbyněk našemu vychovateli z voleje naservíroval změnu programu jako aperitif. Nebýt dr. Gazdy, stojíme v pozoru ještě teď... (Psáno 24h poté)
Sečteno a podtrženo, lístky máme i přes nepatrnou jazykovou a zvukovou bariéru, Moskvou se budeme kochat přibližně o 8 hodin déle než podle původního plánu a bez zavazadel a Zbyňka příště svážeme do kouta a do pusy mu strčíme roubík.