Nižnij Novgorod – město na soutoku Volgy a Oky

Když nás ve čtvrtek minibusem vozili po hlavních turistických místech NN hned jsem pochopila slova Aljoši, kamaráda z Jekatěrinburgu (EKB), který mi v létě v Českých Budějovicích, kam přijel na letní školu češtiny, neustále opakoval, že v NN se mi bude líbit, a že je dobře, že sem jedu až po uralských zážitcích. „Já sám, když jsem to viděl, nemohl jsem uvěřit, že něco takového fakt můžeme v Rusku mít!“ Tímto článkem se dodatečně Evičce Bártové omlouvám za svůj nedostatek trpělivosti v soužití v minulém semestru. Teprve teď je mi jasné, že pro ni musel být semestr v asijsko-rusko-bordel-průmyslovém a únorovém EKB daleko větším kulturním šokem než pro mě – když Rusko začala Evča poznávat skrze VIP stáž v NN – nádherném (ruským způsobem čistém!) historickém městě, k tomu všemu na podzim...

Pro potřeby našeho blogu se na víkend slunce v Nižěgorodské oblasti umoudřilo, zalilo zlatavým světlem město nad Volgou a Okou, a tak vznikly fantastické fotky Kateřiny Kaťuši Palánové a Zbyňka Michálka, které následují proto, abyste i Vy, kdesi ve Střední Evropě (má na vás přijít Dědeček Mrazík – viz www.forecast.kremlin.ru) viděli, jak je tady krásně, čisto a veselo (když svítí slunce)...

NN byl založen v roce 1221 jako vojenská pevnost na kontrolu Volgy a shromaždiště vojsk posílaných do boje s Přivolžskými Bulhary. (Jen tak pro zajímavost – rozdíl v dataci založení NN a EKB činí zhruba 500 let.) Kreml vznikl na vysokém břehu naproti místu, kde se Oka vlévá do Volgy. Tomu místu se dnes říká Strjelka (bohužel, žádný odkaz na lajčí dvojici Strjelku a Bjelku, ale čistě prozaický důvod – soutok připomíná šipku). Od zdí kremlu, které jsou v NN cihlově červené, je na místo soutoku obou řek výhled, který bere dech. Pevnost byla původně ze dřeva, ale hned po 20 letech od založení město vyplenili Tataři, takže místní prozřeli a postavili zdi i 13 věží z červených cihel.

O nižegorodském kremlu se vypráví mnoho legend. My jsme však během prvních dnů ve městě slyšeli jenom jednu, zato však hned v několika provedeních, od několika vypravěčů, s různými zápletkami, ale jednotným závěrem – sice všichni mrtví, ale Tataři odtáhli.

Legenda „O Koromyslové věži“ (Koromyslo - dvě vědra na tyči – taková, se kterými chodila pro vodu i Nastěnka, aby mohla zalévat suchý pařez – chuděra Nastěnka se musela pěkně nadřít, ale zase u pařezu potkala Ivánka a po krátké historii s Mrazíkem, babou Jagou, Marfušou a berlou Mrazilkou žili šťastně až do smrti – Aljona na tom byla teda o poznání hůř.) má variantu, která vypráví o statečné Aljoně, kterou v požehnaném stavu poslal milující manžel pro vodu. Aljoně těhotné břicho evidentně nevadilo, přehodila si přes ramena koromyslo a spustila se po strmistém břehu k Volze.

Když se vracela zpátky, dostala se do půtky s tatarskou patrolou (představuju si to asi tak jako, když jde mladá kočka kolem lešení, kde zedníci opravují fasádu domu... a dál to, holky, znáte samy...). Aljona byla asi trošku hysterka, protože pohvizdující Tatary těmi vědry pomlátila a dokonce zabila, ale sama také zhynula. Jak už to tak v Rusku bývá, individuální tragédie přináší kolektivní užitek a tatarská logika velí: Když má Rusko tak silné ženy, které dokáží vyřadit tatarské vojáky, jak silní musí být ruští muži? Z toho Tataři usoudili, že už v NN nemají co dělat a odtáhli. Bezvýznamný fakt, že Aljonin manžel se mezitím za zdí asi v klidu modlil, zůstal Tatarům utajen.

Na místě bájného Aljonina výstupu se v současnosti nachází Čkalovské schodiště (Čkalovskaja lesnica) na počest velkého sovětského letce Čkalova. Schodů by mělo být něco kolem pěti set. Markéta, Káťa a já, tedy ženy české, jsme se po schodišti k Volze spustily stejně neohroženě jako Aljona. Zpátky jsme však vyfuněly o něco hůř, a to jsme neměly na ramenou vůbec nic, natož koromyslo s vodou! Jediný zástupce mužského pokolení naší skupiny pan Zbyněk Michálek se zatím v klídku procházel po bulváru Bolšaja Pokrovskaya. Náš šestiminutový čkalovský rekord se zlomit ani nepokusil. Tak jsme ho sbalily a vzaly do kina na film Ljubov Slučajetsja (Love Happens), kde Džennifer Eniston podobně sbalila Aarona Ekcharta. V Rusku prostě Love Happens... když je hezky:)